Ze srovnání třicítky zemí napříč kontinenty Česko a Slovensko vycházejí jako ty více společensky polarizované. Skoro polovina Češek a Čechů dnes vnímá naši společnost jako velmi, nebo dokonce extrémně rozdělenou.
Vyplývá to z výzkumné spolupráce slovenského Institutu DEKK a analytického ústavu STEM. Podle ní je situace v sousedním Slovensku ještě o něco vyhrocenější než v Česku. Za výrazně rozdělenou tam společnost považuje 60 procent lidí. Češi a Češky jsou ale pesimističtější v tom, nakolik si myslí, že se společenskou polarizaci podaří někdy překonat.
Do jaké míry je vaše země nyní rozdělena v klíčových společenských otázkách?
[Zdroj: STEM, DEKK]
Lidé ve vysoce polarizované společnosti žijí ve stresu, uvádí výzkumníci. To ovlivňuje jejich životní pohodu a v některých případech duševní zdraví.
„Důvěra vůči ostatním klesá, ztrácí se vnímání společné kolektivní identity a potenciálně i roste schvalování násilí vůči názorovým oponentům. Lidé se cítí více součástí menší skupiny se stejnými hodnotami, méně celé své společnosti,“ uvádí výzkumníci STEM.
„Když polarizace dosáhne své hlubší fáze, dochází k „zakopávání“ v názorových pozicích, což znamená, že lidé v jedné skupině již odmítají kontakt s lidmi z jiného tábora. Z názorových soupeřů se stávají nepřátelé, z věcné, byť třeba ostřejší diskuse se stávají osobní útoky a neochota vůbec druhé straně naslouchat,“ popisují dále.
K fyzickému násilí má blíže Slovensko
Data ukazují, že napětí na Slovensku je viditelnější a více přítomné v každodenních zkušenostech lidí. Rozdíl je i ve vnímání fyzického násilí jako legitimního prostředku vůči názorovým oponentům.
„Platí, že 36 percent Slovákov pozná niekoho, kto za posledné obdobie zmenil názor natoľko, že dnes schvaľuje použitie násilia proti ľuďom, ktorí majú iný názor. V Českej republike má okolo seba takýchto ľudí iba 21 percent respondentov,“ vysvětlil hlavní výzkumník a ředitel Institutu DEKK Pavol Kosnáč.
ČNB vede žebříček důvěryhodnosti. Členové vlády ho uzavírají
Pouze 6 % respondentů na Slovensku uvedlo, že se v zemi nepodaří překonat ideologické rozpory. V Česku je lidí s takovým názorem dvojnásobek, a to 13 %. Rozložení výběru dalších možností odpovědí už se mezi oběma zeměmi příliš neliší. Hlavní rozdíl je tedy v počtu těch, kteří situaci vidí zcela bez naděje na řešení.
„Aktuální nízká důvěra ve schopnost politických a intelektuálních elit řešit problémy společnosti a nabízet sjednocující vize vede řadu lidí k přesvědčení, že překonání polarizace není reálné. Vidím v tom odraz pocitu, že ti, kdo by měli sjednocovat, často spíše rozdělují,“ zamýšlí se nad zjištěním Jaromír Mazák, ředitel výzkumu STEM.
„Zároveň platí, že pro Čechy a Češky je typická jistá zdrženlivost ve vyjadřování naděje – jako by pesimismus sloužil coby forma obrany před dalším zklamáním,“ dodává.
Neochota a nedůvěra ochromují společnost
Neochota navazovat romantické, přátelské, kolegiální nebo sousedské vztahy s lidmi, kteří mají opačné politické názory, je v obou zemích podobná. Pro převážnou většinu lidí v Česku i na Slovensku není volba politického oponenta překážkou v navazování těchto vztahů. Pro část lidí to ale překážka je.
Jakou máme populaci, takové máme politiky, říká Miroslav Kalousek
„To znamená, že dôkladnejšie zvažujú, koho si pustia do blízkosti, dokonca aj v praktických a každodenných väzbách ako susedstvo, obchod či nájom. Slovenský prístup je pragmatickejší. Politické názory nie sú prekážkou, pokiaľ vzťah prináša praktický úžitok. Zároveň však platí, že ak už vzťah existuje, Česi ho kvôli ideologickým rozdielom prerušujú zriedkavejšie ako Slováci,“ informuje Kosnáč.
Nakolik je pravděpodobné, že se ve vaší zemí podaří překonat rozpory a najít shodu?
[Zdroj: STEM, DEKK]
„Osobně tu neochotu mít vztahy s lidmi s opačným politickým názorem nevnímám jako příliš vysokou. Nejvíce je to jeden z pěti lidí u romantických vztahů. Může to svědčit i o tom, že jakkoli lidé vnímají společnost jako rozdělenou, ve výsledku situace není tak dramatická a lidé si politiku drží od těla a do osobních vztahů ji tolik nepouští,“ myslí si Mazák.
Výzkumníci STEM a Institutu DEKK se zaměřili také na srovnání polarizace v Česku a na Slovensku v globálním kontextu. Slovensko i Česko skončily shodně ve skupině vysoce polarizovaných zemí. I když Česko je na tom o něco lépe.
–RED–
Nikdy jsme se neměli jako republika rozpadnout na dvě dodnes nefungující … to byla velká chyba nacionalistů toužících po pol. moci. Nakonec ti hlavní viníci ze Slovenské strany Gál+ Kňažko+ notorička Magdička apod. lůza museli ze Slovenska utéct a žijí i stále sprostě prudí z Česka. Tito … vše dodatečně svedli na Klause st.-Mečiara … na všehoschopného vénuláhev apod. lidské hyeny zapomněli proč ? … Dodnes těmto čehůni jejich pohádky-lži stále baští.
Pane kolego, museli jsme se rozdělit – právně to proběhlo OK. Nebylo to vystoupení jedné země, odtržení. To by podle Ústavy … muselo proběhnout referendum a takto stačilo hlasování v parlamentech. To je fakt, který zase mnozí nevědí. Proč muselo dojít k rozdělení ? Kvůli stále nesnesitelnějším šovinistům na slovenské straně. Ti jsou tam dodnes; v dlouhých diskusních příspěvcích stále Čechům vyčítají hory chyb. Prý Češi zpackali i Pražské povstání v r. 1945 atd. Také jsme jim my zabili Dubčeka. Kdyby došlo nyní ke sloučení obou států, hned druhý den by zase spustili nenávistný pokřik proti Čehůňom, proti Pragocentrismu. Dosť bolo Prahy. Čo to je Čechoslovák ? Ten predsa nexistuje.
Přitom sami byli v hitlerovské koalici, Hlinkovci. Tiso k tomu byl donucen Hitlerem, který Tisovi řekl, že jinak srovná Slovensko se zemí. Ačkoliv byli poraženi – najednou se stali součástí socialistické země, přitom se nejraději modlili. Ze stranických schůzí chodili rovnou do kostela. Do společného státu je Masarykovi uvrtal Štefánik. Animozity. Masaryk byl na Slovensku jen jednou a když viděl tu úroveň…
Jalta nebyla splněna. Země neprošly denacifikací a to se projevovalo pak průběžně stále. Slováci se tedy konečně dočkali svého státu. Například když kritizovali, jak fabriky postavené z iniciativy Prahy (industrializace Slovenska) zasviňovaly životní prostředí – vypořádali se s tím ? Nikoliv. Takže když Češi říkali když chcete, tak běžte, měli svatou pravdu. Oběma národům to vzájemně nejlépe funguje, když jsou ve dvou státech. A co čtu, tak životní úroveň na Slovensku nyní velmi pokulhává. Rozdělením jsme sice přišli o Dunaj, ale také o problém se šovinisty a Maďary. Těm rozumným Slovákům to rozdělení jistě nepřeji. Většina z nich rozumní jsou.
Vysvětlení toho není zase tak složité. Je třeba vycházet z ekonomiky. EU se sice tváří jako celoevropský projekt, ale pokud jde o ekonomiku v tom syrovém základě, tak tam si jede každý na své triko. Nebo jste snad někdy slyšeli o nějakém evropském dotačním titulu, který si klade za cíl harmonizovat platy napříč EU? Aby dělníci, ale potažmo nakonec všichni, dělali za stejné mzdy napříč EU a ne v továrnách té stejné firmy někde za mzdy, za které by o pár kilometrů dál nevytáhli ani paty z postele? Já ne. Maximálně tak o harmonizaci daní, aby východ EU přišel o jistou poslední výhodu. Proto až později přijdou s líbivými hesly o akceschopnější EU a požadovat zbytek národních pravomocí, je třeba je s tímto požadavkem patřičně vypoklonkovat.
Nedá se ovšem říci, že toto nikdy nikoho nenapadlo. To rozhodně ne. Ale to se západní zelení komouši hned ohání trhem, o jeho nenarušování, že by firmám nařizovali mzdy. To se jim trh najednou náramně do krámu hodí a mají trhu a tržních principů hned plná ústa. Ale u komoušů nic překvapivého.
Jinými slovy, když se hospodářství sune dolů, dopady nejsou rovnoměrné. Stejná sitace, jako kdybyste měli služebnictvo a pak se vám přestalo finančně dařit. Tak je propustíte, děláte si vše sami a co nestihnete, neděláte. A tím zase uštříte. Je to takový polštář. Na příjmech ztratím, ale současně omezím nemalé výdaje. Ovšem služebnictvo padne na ústa rovnou. Nemá už nic, ztratilo práci.
Takže když hospodářství delší dobu drhne, a to už od covidových počátků, nyní i s věcmi v souvislosti s Ukrajinou a také tím, že místo aby EU ulehčovala, tak se s jejími pitomostmi musí členské státy navíc otravovat, tak to vše logicky polarizuje hlavně průmyslový východ EU, který je tím pověstným výrobním EU služebnictvem.
Prostě dopady toho všeho jsou tu mnohem silnější. Nedivím se, že Babiš už teď rozhlašuje, že výpalné za topení a ježdění zařízne. Spor s pošahanými EU komouši proti problémům s ještě více rozvrácenou společností, na kterou by toto výpalné oproti západu dopadlo ekonomicky velmi drastičtěji, bude malina, jak se říká.