V newyorské diamantové čtvrti panuje čilý ruch. V obchodech „Best prices on gold“ nebo „Estate jewelry“ jedním směrem plynou peníze, druhým diamanty. Zdá se, že na 46. ulici je všechno při starém. Přesto se něco změnilo.
Předmětem obchodu jsou stále častěji syntetické diamanty, které vznikly v laboratořích, ale od těch přírodních jsou k nerozeznání. Tématu se věnuje článek agentury The Free Press [FP] Diamonds are whatever od Suzy Weissové.
Od roku 2015 se podíl syntetických diamantů na celkovém prodeji diamantů zvýšil z jednoho procenta na zhruba 20 procent. Více než polovina zásnubních prstenů je osazena syntetickými diamanty. Ale největším překvapením je prudký pokles ceny umělých diamantů za karát.
Před deseti lety se prodávaly diamanty z laboratoří za cenu jen o deset procent nižší než přírodní diamanty. A nyní? Rozdíl už činí 90 procent. To znamená, že syntetické diamanty poněkud změnily náhled na luxus, jedinečnost a hodnotu. Alespoň pokud jde o šperky jimi osazené. Je výjimečné postavení přírodních diamantů ohroženo? Možná k tomu dojde už brzy.
„Musí s tím počítat všichni,“ předpovídá Rami Homapour, obchodník s diamanty z druhé ruky a se zlatem.
Poptávka po diamantech se podle něj v uplynulých 30 letech snížila. Trh navíc zaplavily syntetické diamanty. Lidé považovali diamanty za investici. Jsou „věčné,“ snadno přenosné a chtějí je všichni. Teď je jejich pozice spolehlivé hodnoty ale v ohrožení. A jak Homapour říká, mladí lidé už nepovažují šperky za dlouhodobou investici.
„Raději si koupí automobil nebo iPad,“ říká a dodává: „Ztratili v diamanty důvěru.“
Syntetických diamantů se obchodníci neštítí
Ale obchodníci v diamantové čtvrti jsou především dobří obchodníci. Mnozí z nich se syntetickým diamantům nebrání, ale obchodují i s přírodními kusy. Avšak podle nich je 90 procent šperků, které prodají, osazeno právě syntetickými diamanty. Podle jednoho z nich jim to pomáhá oslovit nové zákazníky.
„Syntetické diamanty si může koupit každý,“ říká obchodník se vzácnými kameny Joni Mahgerefteh.
Tvrdí, že čtyřkarátový diamant ve smaragdovém výbrusu je možné koupit už za 2 500 dolarů [cca 52 850 Kč].
„Stejný přírodní kámen by stál desetkrát více,“ doplňuje.
Syntetické diamanty podle něj nejsou v žádném případě falešnými napodobeninami těch přírodních. Nejsou umělou náhražkou přírodního materiálu jako například syntetický kaučuk. Ani nejsou levnou napodobeninou čirých safírů nebo kubických zirkonů, které nemají stejný lesk jako diamanty. Jsou to „pravé“ diamanty ve smyslu chemického složení, tedy čistého uhlíku.
Syntetický vs. přírodní diamant
Syntetické diamanty ale i tak nejsou „přírodní“ diamanty. Nevznikly pod tlakem v hloubce stovky kilometrů za dobu miliard let. Naopak vznikly za několik týdnů, či dokonce jen dnů v ocelovém přístroji zvaném „vysokotlaký a vysokoteplotní lis“ [HPHT]. Ten je k dostání i na internetu. Tedy pokud jste ochotni za něj vydat 215 000 dolarů [cca 4,5 mil. Kč].
Tento stroj simuluje podmínky, které panují hluboko pod povrchem země, přetváří krystaly uhlíku na diamant. Lze je také vyrobit procesem chemického napařování [CVD]. Při něm je malý krystal bombardovaný těžkým uhlíkovým plynem a diamant roste do požadované hmotnosti vrstvu po vrstvě.
Světový trh se syntetickými diamanty ovládá Čína. V tamní provincii Che-nan se vyrábí 70 procent všech syntetických diamantů.
„Syntetické diamanty tu byly už před deseti lety, ale byly vzácné a drahé,“ vysvětluje Daniel Mirz.
Nabídka se ale zvýšila a cena klesla. Podle Mirze lidé přestali kupovat zásnubní prsteny za 30 000 dolarů [cca 634 200 Kč]. Nyní je dostanou už za 3 000 dolarů [cca 63 420 Kč].
Sám Mirz ale nosí na ruce hodinky Patek Philippe osazené přírodními diamanty a přírodními safíry. Otázkou tak je, zda se nebojí, že ztrácejí jeho hodinky na hodnotě.
Syntetický a přírodní diamant není to stejné
To, čeho se obávají obchodníci, je snadnost přimíchání syntetických diamantů mezi ty přírodní. Pouze okem to zjistit nelze. Zapotřebí je přístroj, který na diamant vysílá světlo o různé vlnové délce, který odhalí krystalickou strukturu konkrétního kamene.
Záměna se považuje za zločin. Diamant je proto na rundistě [to je hrana diamantu mezi horním a dolním výbrusem, pozn. red.] označen laserem vypáleným miniaturním individuálním kódem.
Problém ale zůstává, že nikdo vlastně neví, jak syntetické diamanty oceňovat. Dokonce ani Americký gemologický institut [GIA], organizace, která má v tomto směru rozhodující slovo.
Diamanty se oceňují na základě čtyř C:
- Colour / Barva.
- Cut / Brus.
- Carat / Hmotnost.
- Clarity / Čistota.
A někdy se přidává i Certification / Garance kvality. A počátkem tohoto měsíce GIA vydala směrnici, jak klasifikovat i syntetické diamanty.
„Už se nebudou používat kritéria pro přírodní kameny. Budou klasifikovány pouze jako standardní nebo prémiové,“ uvedl prezident GIA Pritesh Patel.
Kameny jsou něco jako starožitnosti, ale každý kámen je originál
To vyvolalo nepokoje mezi milovníky diamantů. International Gemological Institute, další významná instituce v oboru, na klasifikaci čtyř C trvá i u syntetických kousků.
Těžbu diamantů ovládá společnost De Beers založená Cecilem Rhodesem. V časech svého rozmachu ovládala 90 procent světové těžby. Firma určovala nabídku i cenu. Byla to právě ona, která vymyslela slogan „Diamanty jsou věčné.“ Do boje už ale vyrazily i laboratoře vyrábějící syntetické diamanty a jejich sloganem zase je „Diamanty pro všechny.“
Michal Achremenko
