„O válečných konfliktech po celém světě informuji už od 60. let minulého století. Ale nikdy jsem se tak neobával, jako jsem se obával loni,“ píše ve svém komentáři zkušený a dlouholetý válečný zpravodaj, dnes editor BBC, John Simpson.
John Simpson nemá obavy ze světového válečného konfliktu jen kvůli rozsahu aktuálních sporů, ale proto, že jeden z nich nabývá velkého a nesrovnatelného rozsahu. Hovoří o válce na Ukrajině. Jeho komentář na serveru BBC pro FinTag přeložil Michal Achremenko.
—
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj varuje, že by se současný konflikt v jeho zemi mohl vyvinout ve světovou válku. A po téměř 60 letech mé profesionální kariéry mám pocit, že má pravdu.
Členské země NATO se znepokojením sledují, jak Rusko narušuje podmořské kabely umožňující přenos dat, která udržují Západ v chodu. Ruské drony testují obranné systémy zemí NATO. Hackeři ovlivňují volby, narušují strategické služby a ohrožují činnost strategických firem.
Západní země jsou si jisty, že ruské tajné služby vraždí disidenty, kteří odešli na Západ. Rovněž dokázaly jejich účast na vraždě Sergeje Skrypala [bývalý ruský dvojitý agent pracující pro ruské a britské tajné služby, pozn. red.] v roce 2018. A došly k přesvědčení, že se tyto útoky konají s posvěcením nejvyšších ruských míst. To znamená samotného prezidenta Putina.
Útoky na sociální síť X přišly i z Ukrajiny, uvedl její majitel Musk
V roce 2025 se odehrávaly tři velmi rozdílné války. Samozřejmě na Ukrajině, kde podle Spojených národů zahynulo už 14 000 civilistů. V Gaze, kde izraelský premiér Benjamin Netanjahu pohrozil odvetou poté, co Hamás zavraždil 7. října 2023 1 200 lidí a zajal 251 rukojmí. Od té doby bylo zabito více než 70 000 Palestinců včetně 30 000 žen a dětí, jak uvádí zpráva ministerstva zdravotnictví řízeného Hamásem. Spojené národy tento údaj považují za spolehlivý.
Súdán, Kongo, Gaza, UA a další země. Ale jen jeden Trump
Dále probíhala krutá občanská válka mezi dvěma militantními frakcemi v Súdánu. V ní přišlo o život přes 150 000 lidí a asi 12 milionů lidí muselo opustit své domovy. Možná, že pokud by to byl jediný konflikt v roce 2025, svět by se snažil více, aby ho zastavil. Ale k tomu nedošlo.
Války, genocidy, živelné pohromy. Utrpení roku 2025 ve fotografiích
„Umím dobře řešit války,“ řekl americký prezident Donald Trump, když letěl do Izraele poté, kdy vyjednal příměří v Gaze. Pravda je, že tam nyní umírá o něco méně lidí. Navzdory příměří to však nevypadá na to, že by tato válka byla vyřešena.
I přes utrpení na Středním východě se může zdát divné, že se válka na Ukrajině odehrává na úplně jiné úrovni. Ale je to tak.
Než si začnete hrát s ohněm, ptejme se – proč vlastně?
Pokud pomineme studenou válku, většina konfliktů, o nichž jsem podával zprávy, byla jen malého rozsahu. Určitě ošklivé a nebezpečné, ale nikoliv tak zásadní, aby ohrožovaly mír na celém světě. Některé konflikty, například Vietnam, první válka v Perském zálivu, válka v Kosovu se mohly rozšířit, ale nikdy k tomu nedošlo.
Velmoci se vážně obávaly nebezpečí, že by lokální a konvenční konflikty mohly přerůst v jadernou válku.
„Kvůli vám nerozpoutám 3. světovou válku,“ vzkázal údajně britský generál Sir Mike Jackson v rozhlasovém vysílání pro Kosovo v roce 1999, kdy velení NATO přikázalo britským a francouzským jednotkám obsadit letiště v Prištině poté, kdy se ho zmocnily ruské jednotky.
V roce 2026 však Rusko, tedy prezident Putin nedbající na zájmy Evropy, se zdá být připravený posilovat svůj vliv. Počátkem prosince se vyjádřil, že Rusko neplánuje válku s Evropou, tedy jenom pokud si to Evropané nepřejí.
V televizi později uvedl: „Nic nepodnikneme, pokud nás budete respektovat. Když budete respektovat naše zájmy, tak jako my vždy respektovali vaše.“
Rusko páchá na Ukrajině dál válečné zločiny a Mezinárodní soudní dvůr [ICC] už vydal na Putina zatykač za zločiny, které on popírá. Válku zdůvodňuje obavou před přiblížením NATO k jeho hranicím a stojí za ní touha obnovit velikost a vliv Ruska ve světové politice.
Putin si je dobře vědom toho, že by americký prezident mohl oslabit systém, který má od 2. světové války zásadní vliv. Nejenže by Washington oslabil ochranu Evropy. Nová strategie ochrany národních zájmů Trumpovy administrativy staví Evropu před „vyhlídku na nebezpečí obrany civilizace.“ Kreml tento postoj vítá s tím, že odpovídá jeho vizi. A tím si můžeme být jisti.
USA: Pokud se v EU bojíte svých voličů, nelze vám pomoc
Putin umlčel domácí opozici. Hospodářská situace je však vážná. Inflace stoupá, příjmy z vývozu ropy klesají, a tak se plánuje zvyšování daně z přidané hodnoty na pomoc financování války.
Politico: Zelenskyj vede politické procesy a likviduje oponenty
Ekonomická výkonnost EU je desetkrát vyšší než ruská. A ještě vyšší, pokud započítáme britskou. EU má 450 milionů obyvatel, třikrát víc než Rusko. Avšak Západ se obává, že přijde o svoje pohodlí, ještě donedávna odmítal zvýšit výdaje na svou obranu a spoléhal na Spojené státy.
Amerika je však dnes jiná. Její vliv se oslabuje, je zahleděná do sebe a soustřeďuje se na své zájmy. I kdyby Trump přišel po volbách v příštím roce o část své moci, může dál posilovat izolaci, a tak i příští možný prezident by měl po roce 2028 potíže přijít Evropě na pomoc. A nemyslete si, že to Putin neví.
Tento rok bude důležitý. Volodymyr Zelenskyj bude muset uvažovat o mírové smlouvě a vzdát se velké části území. Bude to dostatečná záruka, aby Putin v příštích letech opět nerozpoutal další válku?
Ukrajina a její evropští spojenci už cítí, že jsou ve válce s Ruskem. Evropa bude muset Ukrajinu podporovat, ale pokud se od ní odvrátí Spojené státy, bude to pro ni znamenat obrovskou zátěž.
Ale může se válka změnit v jadernou? Víme, že Putin je hráč. Jiný lídr by si rozmyslel Ukrajinu přepadnout. Jeho kumpáni hrozí vymazáním Velké Británie a ostatních evropských zemí z mapy světa. Protože jsou USA stále aktivním členem NATO, riziko, že by odpověděly svým mocným jaderným arzenálem, je stále aktuální. Alespoň prozatím.
A pak je tu Čína, upozorňuje editor BBC
Dále je tu Čína. Prezident Si Ťin-pching ohrožuje Tchaj-wan. Ale před dvěma lety bývalý ředitel CIA William Burns uvedl, že Si Ťin-pching přikázal své armádě, aby se připravila na invazi na Tchaj-wan v roce 2027. Pokud by ale Čína nic nepodnikla, mohl by svět čínského prezidenta považovat za slabého, což ovšem nemůže připustit.
Můžeme si myslet, že Čína je dnes dost silná a bohatá, aby se musela obávat domácího veřejného mínění. Nikoliv. Od povstání proti Ten Siao-pchingovi, které v roce 1989 skončilo masakrem na náměstí Nebeského klidu, čínští vůdci bedlivě sledují nálady obyvatelstva. Na tom náměstí jsem byl osobně a podával zprávy o tamním dění.
Příběh, který se tam odehrál 4. června 1989 není tak jednoznačný, jak si myslíme. Vojáci stříleli do bezbranných studentů. To je fakt. Ale odehrávaly se tam i další bitky. V Pekingu i mnoha jiných městech. Tisíce lidí vyšlo po masakru studentů do ulic a ohrozily postavení čínské komunistické strany.
Když jsem o dva dny později projížděl ulicemi, viděl jsem hořet policejní stanice a na předměstí dav upálil policistu a jeho mrtvolu zohavil.
Čína bojuje se svým vlastním strachem
Čínským politikům se ani po 36 letech nepodařilo zahladit vzpomínky na povstání, a stále proto opozici sledují. Členy hnutí Fa-lun Kung, demokratické hnutí v Hongkongu, nebo i obyčejné protesty proti lokální korupci.
Zpravodajství o Číně podávám už od roku 1989. Jsem svědkem jejího ekonomického růstu a politického vlivu. Dokonce jsem se setkával s oponenty prezidenta Si. Jedním z nich je Po Si-laj, anglofil, který velmi otevřeně hovořil o čínské politice.
Jednou mi řekl: „Nedovedete si ani představit, jak se čínská vláda cítí nejistě, když vlastně nebyla zvolena ve volbách.“
Po Si-laj byl v roce 2013 obviněný z braní úplatků, zpronevěry a snahy uchopit moc a odsouzený na doživotí.
Celkem vzato, zdá se, že rok 2026 bude důležitý. Čína posílí a její strategie převzetí Tchaj-wanu, což je velká ambice čínského prezidenta, bude jasnější. Válka na Ukrajině možná skončí, ale zřejmě za podmínek výhodných pro Putina.
Rand Corp.: Dobrý konec války na Ukrajině je nepravděpodobný
A až se zase vzpamatuje, může se na Ukrajinu znovu vrátit. A prezident Trump, i přes možnou porážku v letošních listopadových volbách, Ameriku od Evropy ještě více vzdálí.
Před Evropou už horší výhled být snad ani nemohl.
Pokud jste si mysleli, že se odehraje 3. světová válka pomocí jaderných bomb, zamyslete se ještě jednou. Mnohem pravděpodobnější je mix diplomatických a vojenských manévrů, které autokracie posílí. To by mohlo narušit spojenectví Západu. A tento proces už začal.
John Simpson, BBC world affairs editor
K tomu bych jenom dodal, že k článku je třeba nově připojit vojenské napadení Venezuely Spojenými státy americkými a zajetí venezuelského prezidenta s jeho ženou. Takže tu již máme tři světové velmoci v útočném válečném stavu. Jedna s údajným bojem proti drogám. Druhá s údajným bojem proti nacismu. A třetí v přesvědčení svého územního vlastnického práva. To už není o obavě, ale za počatou třetí světovou válku už současný stav můžeme považovat. Vojenským vpádem a unesením prezidenta Trump vyslal jasný signál do celého světa, že teď je ta chvíle na územní, nerostné i vlivové zisky. A my, jako Evropané, bychom si měli hodně rychle ujasnit, jestli je pro nás víc bezpečnost, nebo třetí auto v rodině. Přitom potenciál čelit trojici Trump, Putin, Si má Evropa rozhodně má. Jako celek máme stabilnější ekonomiku, silnější ekonomiku, menší zadluženost a proti přímé hrozbě ze strany Ruska i početně vyrovnanou armádu s výhodou záloh, které Rusko již v podstatě vyčerpalo. Máme velmi silný robustní průmysl, i ten vojenský, kvalifikované šikovné lidi a historickou zkušenost s mocenským dělením Evropy. Jediné, co naší Evropu ohrožuje, je profitové národní politikaření, brzdící efektivitu. Je třeba si otevřeně přiznat, že i když síla slova může být větší než síla meče, není všespasná. Studená válka zůstala studenou pro vyrovnanost strategických sil. Je načase, aby evropské země přijaly zodpovědnost za vlastní bezpečnost, nastartovaly posílení vlastního zbrojního vývoje, průmyslu, armád i zpravodajských služeb, bez závislosti na USA i Číně, aby už nikdy nikdo Evropu neviděl jako koláč k rozkrájení, ale naopak jako čtvrtou misku vyvažující strategické poměry sil ve světě. A naši politici, pokud se evropské země nedokáží v tomto směru efektivně sjednotit, by si měli udělat v tom svém politikaření hodně rychle jasno, jestli v případném novodobém dělení vlivu chceme tentokrát při krájení evropského koláče zůstat nalevo od rudé čáry, nebo znovu vpravo od ní. A k tomu dělení nakonec dojde, protože válka je hlavně o byznysu, ta válka započala, a my jsme ti malí, kterým se v takovém byznysu snadno platí za uzavírání dohod mezi hlavními hráči. I my máme co vojensky Evropě nabídnout. Náš letecký průmysl produkuje letadla ceněná mnohými zahraničními armádami, stejně jako jsou ceněné naše radary, krátké palné zbraně a pod. Vyvíjíme vlastní drony, máme špičkové vědce i inženýry. Jenom je třeba nestrkat před fakty hlavu do písku v bláhovém přesvědčení, že to, co se ve světě rozhýbalo, jen tak vyšumí a vše se samo vrátí do pohodlné současné stále ještě blahobytnosti, aniž by se nás to nějak v našem gauči před telkou fyzicky dotklo. Přitom stačí tak málo. Dát svým politikům v celé Evropě jasný mandát, třeba i jenom hlasem v takovýchto diskusích, že je pro nás víc bezpečnost, než marnivý blahobyt, který si stejně do hrobu nevezmeme.
Musím vás uklidnit. To, že si velké celky vykolíkovávají hriště, automaticky neznamená globální válku. Dřive, když nebyly atomové zbraně a nebyla výrobní globalizace, to ještě šlo. Dnes ne. A musela by být splněna i další podmínka, že v čele takových celků jsou vysloveně blázni, kterým tak zvaně rupne v hlavě. A to neplatí dnes ani pro Rusko. Je prokazatelné, že Putin už Bushovi mladšímu hrozil, že pokud bude Ukrajina v NATO, nebude žádná Ukrajina. Takže dnes jde z jeho strany o pokračování téže politiky násilnými prostředky. Zapomeňte na propagandu, ta je určena líným myslet, aby jejich peněženky zůstaly stále otevřené, neboť každá válka je z devadesáti procent ekonomická záležitost. Jen deseti procent v ní hrají prim hodnoty. Důvodem je to, že lidský život má přednost před právem a spravedlností, jelikož bez lidského života by tyto pojmy vůbec neexistovaly.
Pravdu však máte, že je třeba být silný. Ani ne tak kvůli tomu, aby se protivníkovy tanky neocitly třeba v Praze (nakonec vidíte, jak „bleskově“ v čase postupuje Rusko na území násobně slabší země), ale kvůli POLITICKÉ síle, která je s tím svázána. To pak má vliv na náklady, což dnes vidíme na jednání o krizi na Ukrajině, to je to přesné slovo – krizi, (Trump mluví o míru, protože touží po Nobelovce za mír, EU mluví o zradě a ústupku Rusku), ale EU se jednání v důsledku své vojenské slabosti v podstatě neúčastní. Je sice přítomna, ale na její názor se moc ohled nebere a pokud ano, tak jen v tom směru, co finančně zatáhne. V současnosti táhne výzbroj Ukrajiny (USA už skoro ne), k tomu vlastní provoz dnes už válkou zbankrotované země, Rusko se k ekonomickému bankrotu také nezvratně blíží a na obzoru je pro EU sanace válečných škod a postavení země opět na nohy. Mít EU i vojenskou sílu, bylo by tomu při řešení ukrajinské krize dost jinak!
Řešení je proto jasné. Musí se začít od základu základů. Mít robustní ekonomiku. To nemáte pravdu, že ji EU má. Správné slovo je, že MĚLA. Takže začít u sebe, neřešit svoje auta a podobně, jak navrhujete, ale vykopat zelené komouše od politického kormidla. To je úkol číslo jedna, protože jsou žábou na ekonomickém prameni. Na ekonomice totiž vše stojí a s ní i padá. Mimochodem, právě zelení komouši byli s Ruskem jedna ruka. Dnes je haló z Okamurových slov, ale je ticho po po pěšině z bývalých německých činů. Bývalý předseda německé vlády na významné pozici v Gazpromu, budování dalších trubek pro ruský plyn. Dnes budou soudit Ukrajince, kteří je poškodili. Soudit, ne vyznamenávat za tento čin. Nakonec si přečtěte Echo, čím se německá politická reprezentace právě zabývá. Co v Německu připravují. Když si tam pustíte pusu na špacír a budete odsouzen v důsledku vágního zákona o nenávisti, zbaví vás volebníhop práva. Ne, že dostanete tak zvaně jen „po papuli“, ale dokonce vás zbaví možnosti ovlivňovat osud své země.
Takže na vše co jste řekl, dočasně zapomeňte, to může přijít na řadu, až to, co jste řekl, budou řídit ti, kteří nepatří do oblasti diktátorů, mezi ně je nutno počítat komunisty všech barev, a bude možné opět obnovit tržní systém, dnes stejně jako naše obranyschopnost těžce zkoušený a do značné míry poškozený. Bez toho se nehnete z místa. Na nefunkční ekonomiky dojely všechny diktátorské režimy a na nefunkčních ekonomikách zkolabovaly i ty nejsvětlejší myšlenky. Zní to surově, ale je to následovně. Není peníz, není láska. A peníze, jakožto směnný prostředek, musí být kryté hodnotami efektivně vytvořenými lidskou prací a stroji lidmi vymyšlených. Jedině však v tržním prostředí. Bez něj dostane na frak efektivita a jste opět v háji.