Koncem srpna [29.8.] se koná na Islandu referendum o tom, zda Island opět podá přihlášku do Evropské unie. Tamější opoziční politička Guðrún Hafsteinsdóttirová varuje evropské politiky, aby se nevměšovali do rozhodování Islanďanů.
Argumentuje tím, že Island si svou vlastní suverenitu těžce vydobyl. A ta tak „není na prodej“. V článku Iceland opposition chief to Europe: Don´t meddle in our referendum o tom píše server Politico.
Zatímco evropští politici vítají vyhlídku na obnovení jednání s Islandem, která začala již v roce 2009 a skončila v roce 2015 stažením přihlášky do EU ze strany Islandu, předsedkyně pravocentristické opoziční Strany nezávislosti Guðrún Hafsteinsdóttirová varuje evropské politiky před vměšováním do referenda. Referenda, jež opět položí otázku, zda Island zahájí jednání o přístupu do EU.
„Je nesmírně důležité, aby toto rozhodnutí bylo zcela ponecháno na islandském národu,“ uvedla Hafsteinsdóttirová, která je i členkou 63členného islandského parlamentu.
„Evropská unie by měla nechat rozhodnutí na Islanďanech a nesnažit se do referenda zasahovat,“ upozornila politička.
Podle Hafsteinsdóttirové, která vystupuje proti členství Islandu v EU, se dotýká referendum samého srdce islandské národní identity. A to přesto, že toto ještě nerozhodne o tom, zda se připojí Island k EU. Případné členství se bude řešit až v možném dalším referendu.
„Nezávislost je pro Islanďany velmi emocionální záležitostí. Za posledních 1 200 let jsme byli nezávislí jen asi sto let,“ pokračuje politička.
Zadlužování zemí EU pokračuje dál v řádu bilionů korun co tři měsíce
Na citlivost tématu ukazují i průzkumy veřejného mínění. Proti znovuzahájení rozhovorů je mírná většina obyvatel Islandu. Ale jak potvrdila i Hafsteinsdóttirová, převaha je to skutečně jen mírná.
„Ano, jsme rozděleni téměř na dvě stejné části,“ uvedla pro Politico a dodala: „Je tak jisté, že výsledek referenda bude velmi těsný.“
Proč zrovna referendum o vstupu Islandu do EU
Konáním referenda plní svůj slib premiérka Kristrun Frostadóttirová [Sociálně demokratická aliance]. Ve funkci je od roku 2024, kdy vyhrála volby. Její vláda se skládá ze tří stran. Této koalici se přezdívá „Vláda Valkýr“, jelikož všem třem vládním stranám předsedají ženy.
- Sociálnědemokratická aliance – Kristrun Frostadóttirová.
- Reformní strana – Þorgerður Katrín Gunnarsdóttirová.
- Lidová strana – Inga Sælandová.
Vstup Islandu do EU z těchto tří stran bezvýhradně podporuje pouze Sociálnědemokratická aliance, Reformní strana není zcela vyhraněná a Lidová strana vystupuje docela proti. Přesto islandská premiérka tvrdí, že referendum má vyřešit otázku, která „visí“ nad celým islandským národem.
Z pohledu EU: A ještě Island…
Několik prominentních evropských politiků se už nechalo slyšet, že vítají vyhlídku na znovuzahájení rozhovorů o vstupu Islandu do EU. To už kvůli tomu, že zájem o členství má Ukrajina, Moldavsko a dlouhodobě i státy západního Balkánu. Rozšíření EU chápou jako prospěšné kvůli nutnosti budovat protiváhu proti Washingtonu a rostoucí konkurenci Číny.
Češi jsou v Srbsku jedničky. Ale největší jednička je tam Čína
Francouzská poslankyně Evropského parlamentu a lídryně frakce Obnova Evropy, Valérie Hayerová, v červnu Island navštívila a vyzvala EU, aby jednání spíše usnadnila. Komisařka pro rozšíření, Marta Kosová, referendum také vítá. Uvedla, že EU „bude připravena,“ pokud se Islanďané na připojení dohodnou. Francouzský ministr zahraničních věcí, Jean-Noël Barrot, prohlásil, že Reykjavík nemá obnovením rozhovorů „co ztratit.“
List Politico ale i uvádí, že případ Islandu se velmi liší od ostatních zájemců o členství v EU. Severoatlantický národ má zhruba 400 000 obyvatel a do struktury EU je více méně už integrovaný v rámci Evropského hospodářského prostoru a Schengenského prostoru. Většina jeho obchodních aktivit se odehrává právě přes EU.
Šéfka EK říká, proč EU potřebuje na útratu víc peněz, než má
Island zažádal o členství již v roce 2009, tedy v době, kdy tam řádila finanční krize a jeho banky kolabovaly. V roce 2013, kdy se domácí ekonomika zotavila a současně mezi ním a Bruselem vypukly spory o rybolovná práva, od jednání odstoupil.
Jak to vidí Guðrún Hafsteinsdóttirová
„Můj vzkaz do Bruselu zní, že Island je blízkým přítelem, který stojí o úzkou spolupráci,“ tvrdí opoziční islandská politička Hafsteinsdóttirová.
„Ale přátelství nevyžaduje členství. EU by měla respektovat, že Island může být spolehlivý evropský partner, i když není členem unie,“ dodává.
Nezávislá strana, které předsedá, drží v parlamentu 14 křesel ze 63. Podle ní jsou současné vztahy s EU přínosné a spolupráce funguje i bez členských závazků.
„Naše místo ve světě je jasné: Jsme evropskou demokracií. Otázka v referendu nespočívá v tom, zda máme spolupracovat s EU, my s ní už každý den spolupracujeme,“ vysvětluje.
Zásadní otázka podle ní zní, zda si zachová Island svrchovanost nad svou politikou a národní identitou.
„Otázka je, zda by měl Island přesunout zásadní rozhodování o rybolovu, zemědělství a hospodářství do Bruselu,“ pokládá si otázku Hafsteinsdóttirová a současně si i odpovídá: „A to, jak si myslím, není v jeho zájmu.“
Proč Island znovu řeší vstup do EU
Problém suverenity Islandu a téma jeho vstupu do EU se dostaly do popředí v souvislosti s bezpečnostní situací. Americký prezident Donald Trump například usiluje o získání Grónska, které je 2,5 hodiny letu od Islandu. Počátkem roku na Světovém ekonomickém fóru si navíc několikrát spletl Grónsko právě s Islandem.
Island je svým způsobem i strategickým zájmem Ruska. A tak příznivci užších vztahů s EU volají o jeho pevnějším zakotvení v Evropě. Hafsteinsdóttirová ale tvrdí, že je to možné i bez toho, aby se Island vzdal kontroly nad svými národními zájmy.
Dány většina Gróňanů nesnáší. To jistě ví i viceprezident J. D. Vance
Island nemá vlastní armádu a spoléhá v tomto směru na NATO. Hafsteinsdóttirová poukazuje na historii jako na důkaz, že může své zájmy bránit, aniž by byl členem EU.
„Zatím jsme vedli jen jednu válku, a to Tresčí válku, proti Velké Británii,“ uvádí s odkazem na spor ohledně práv rybolovu, který v 70. letech skončil ve prospěch Islandu.
„Jsme malý stát a malé státy potřebují silné spojence,“ zdůrazňuje a dodává: „Ale také musíme být schopni se rozhodovat podle našich potřeb.“
–AM–
Že by se vedení E uhnije do přijetí nevměšovalo je absurdita.
Za rok či dva bude případný vstup Islandu do E uhnie vypadat ještě absurdnější. Viz postupující rozklad původně vyhlašovaných eurounijních hodnot. Demokracie snad už není ani na papíře. Lisabonská smlouva… Asi by Islanďané chtěli být euroobčany. Asi by nechtěli ztratit národní charakter státu.
Island tratí už na tom, že sedl na lep Green Dealu.