Albert Einstein údajně označil složené úročení za osmý div světa. V investování jde o zásadní princip. Princip, který platí jak pro výnosy z investic, tak poplatky za ně. Tématu se věnuje na FinTag investiční analytik XTB Tomáš Vranka.
Složené úročení díky dlouhému investičnímu horizontu může i přes relativně nízké částky postupně přinést milionové hodnoty. Stejný princip ale funguje i opačným směrem. Složené úročení dokáže výrazně znásobit i dopad poplatků, které investor na první pohled nemusí považovat za významné.
Pokud bychom ale započítali do tohoto příkladu poplatkový model typický pro americké hedge fondy, tedy 2 procenta ročně z objemu spravovaných prostředků a dalších 20 procent z vytvořeného zisku, výsledek by vypadal výrazně jinak. Průměrné roční zhodnocení by kleslo přibližně na 15,6 procenta a výsledná hodnota investice by dosáhla pouze kolem 4 500 dolarů [cca 93 645 Kč]. Stejná investice by tak kvůli poplatkům měla po několika desetiletích asi desetkrát nižší hodnotu.
Jsou tady ale i poplatky za investice
Výše uvedený příklad je samozřejmě extrémní, protože dlouhodobě dosahovat dvojnásobného výnosu oproti celému trhu není realistické. Lepší je se podívat na situaci, kdy se liší pouze nákladovost investice. Představme si investora, který každý měsíc investuje 300 eur, tedy cca 7 500 korun, a jeho investice před poplatky dosahuje dlouhodobého průměrného výnosu 10 procent ročně. Pokud by investoval prostřednictvím nízkonákladového ETF a celý tento výnos zůstal investorovi, po 30 letech by dosáhla hodnota portfolia asi 678 000 eur, tedy kolem 17 milionů korun.
Názor: Předplacené poplatky u investic? Dobrý sluha, ale špatný pán!
Pokud by stejný investor platil průběžný poplatek 2 % ročně a jeho výsledný výnos by tak byl 8 procenta, hodnota portfolia by po 30 letech dosáhla pouze přibližně 447 000 eur, tedy asi 11,2 milionu korun. Rozdíl činí více než 230 000 eur, tedy cca 5 561 400 korun. S delším horizontem se přitom rozdíl výrazně zvětšuje. Po 40 letech by měl první investor přibližně 1,9 milionu eur [cca 45,9 mil. Kč], zatímco druhý jen kolem 1,05 milionu eur [cca 25,4 mil. Kč]. A rozdíl by přesáhl 850 000 eur, tedy více než 21 milionů korun.
Čím delší horizont, tím větší význam mají náklady
Podobný efekt můžeme sledovat u jednorázové investice. Představme si příklad dvacetiletého investora, který má k dispozici 100 000 eur, tedy asi 2,5 milionu korun, a investuje je na dlouhou dobu. Při průměrném výnosu 10 procent ročně by vzrostla hodnota investice po 30 letech přibližně na 2 miliony eur, tedy kolem 50 milionů korun. Pokud by kvůli poplatkům investor dosahoval pouze 8 procent, měl by po stejné době cca 1,1 milionu eur, tedy cca 27,5 milionu korun.
Vláda brutálně srazila poplatky penzijním fondům. Peníze lidem, ne bankám, hřímá
Ještě výraznější rozdíl vznikne při prodloužení horizontu na 35 let. Při výnosu 10 procent hodnota investice dosáhne přibližně 3,3 milionu eur, zatímco při výnosu 8 procent by šlo pouze o 1,6 milionu eur [cca 38,7 mil. Kč]. Rozdíl tak činí cca 1,7 milionu eur, respektive více než 40 milionů korun.
Nový kurz: Jak ovládnout svět ETF a nepřijít o kalhoty na poplatcích?
Tyto příklady samozřejmě představují hypotetické scénáře a skutečné výnosy finančních trhů nejsou garantované. Dobře však ukazují na jeden důležitý princip. Při dlouhodobém investování není podstatné jen to, jak vysokého výnosu investice dosáhne, ale také kolik z něj investorovi skutečně zůstane po započtení všech nákladů. Právě kvůli složenému úročení mohou i zdánlivě malé rozdíly v poplatcích v horizontu několika desetiletí znamenat rozdíl v řádu milionů korun. Pro dlouhodobého investora dává smysl sledovat nejen očekávaný výnos a riziko, ale i celkové náklady spojené s investicí.
—
Chcete-li se na dopad poplatků podívat podrobněji, doporučuji vám video na YouTube, které jsme připravili na toto téma. Najdete v něm konkrétní příklady, které ukazují, jak mohou i zdánlivě nízké poplatky ovlivnit hodnotu investice v dlouhodobém horizontu.
Tomáš Vranka, investiční analytik XTB a spolupracovník redakce FinTag
