
Malému městu Obiliq [srbsky Obilić] vévodí komíny největších kosovských uhelných elektráren – Kosovo A a Kosovo B. Místní obyvatelé ale říkají, že jen těžko najdete rodinu, kterou by nezasáhla rakovina.
Informace z města, které se nachází zhruba 15 minut cesty autem severozápadně od hlavního města Prištiny, přináší francouzská agentura AFP. V dnes kosovském městě žije zhruba sedm tisíc lidí. Těžký průmysl a klíčové energetické závody v Obilići vznikly v 50. a 60. letech 20. století. Industrializace této oblasti souvisela s masivní povrchovou těžbou hnědého uhlí, lignitu, v tamní kosovské pánvi.
„Neexistuje rodina, kterou by to nezasáhlo,“ říká Jovan Živić, jehož kavárna stojí u silnice vedoucí k jedné z elektráren.
Smutně sleduje oblak kouře stoupajícího z komína Elektrárny Kosova A. Ta stojí na severovýchodním okraji katastru města směrem k obci Plemetina. V roce 2010 přišel o dospívajícího syna, který zemřel na rakovinu, a o 14 let později také o manželku. Podobné příběhy podle něj vyprávějí i mnozí jeho zákazníci.
Brahim Gashi, bývalý místní automechanik, jehož bratr zemřel na rakovinu krku, říká, že místní nepotřebují statistiky. Podle něj moc dobře vědí, že to, co dýchají, je nebezpečné.
„Stačí počkat, až ženy rozvěsí prádlo na zahradě, aby uschlo. Za pár minut bude poseté černými sazemi,“ vypráví 68letý muž.
Třiašedesátiletý Safet Haziri, otec dvou dětí, přišel kvůli rakovině o část střeva a jeho zdravotní stav mu nedovoluje pracovat.
„Spolykal jsem víc prachu než chleba,“ říká ve svém obývacím pokoji a ukazuje na stomický sáček, který nyní používá.
Hazari většinu života pracoval v elektrárnách pro kosovskou energetickou společnost KEK. Desítky let dohlížel na pásový dopravník, který přiváděl uhlí ke generátorům, a vdechoval prach a plyn, který ho „štípal v krku“.
Situace se neřeší. A místní si nedělají iluze
Město ležící jen kousek od hlavního města Prištiny vyrábí téměř veškerou elektřinu v zemi spalováním lignitu. To znamená nejméně kvalitním a nejšpinavějším druhem uhlí, jenž se už desítky let těží v nedalekých dolech. Podle odborového svazu zastupujícího zaměstnance elektráren jsou mezi zaměstnanci chronická a onkologická onemocnění velmi rozšířená.
„Pracovníci KEK jsou nejohroženější v Evropě, možná i na světě,“ tvrdí místopředseda odborů Nexhat Llumnica.
Lidé žijící u golfových hřišť mají 2,5krát vyšší riziko Parkinsonovy nemoci
Potvrzuje, že místní obyvatelé hlásí mnoho zdravotních problémů. Rizika spojená se znečištěním ovzduší v této oblasti jsou podle něj dobře zdokumentována. S odvoláním na poslední údaje, které zaměstnavatel poskytl v roce 2021, říká, že z 3 300 pracovníků tehdy zemřelo 35 lidí a většina úmrtí souvisela s rakovinou.
To byly však poslední údaje, které firma poskytla. Nyní argumentuje tím, že kvůli neúplným údajům o výskytu rakoviny je obtížné zjistit, zda se u místních obyvatel nemoc objevuje častěji než jinde v zemi.
Nicméně oficiální měření v roce 2025 zaznamenala v městě průměrnou roční koncentraci jemných částic v ovzduší více než dvojnásobnou oproti úrovni doporučované Světovou zdravotnickou organizací [WHO].
Hormony ve vodě a v potravinách. I to spouští rakovinu, říká onkoložka
Tyto drobné částice pronikají hluboko do plic a dostávají se do krevního oběhu. Spojují se s kardiovaskulárními a respiračními onemocněními, rakovinou plic a předčasnými úmrtími.
Stát se probral po desítkách let nicnedělání
Podle agentury AFP kosovský parlament formálně označil město sevřené mezi dvěma elektrárnami za „ohroženou oblast z hlediska životního prostředí“ kvůli dlouhodobému znečištění. A o několik týdnů později oznámil nejvyšší státní zástupce Zejnulla Gashi vyšetřování státních elektráren kvůli podezření z trestné činnosti související s „kontaminací, degradací a ničením životního prostředí“.
„Je to první případ tohoto druhu, kterým se státní zastupitelství zabývá,“ řekl Gashi agentuře AFP.
Hned na to se i mezinárodní dárci a vláda zavázali vynaložit desítky milionů eur na snížení znečištění. Mimo jiné i na modernizaci jedné z elektráren, která by měla vést ke snížení emisí. Kosovský institut veřejného zdraví však uvedl, že k omezení znečištění z tepelných elektráren jsou stále zapotřebí „naléhavá opatření“. Bez většího zásahu podle něj hrozí zvýšení počtu úmrtí v důsledku kardiovaskulárních a respiračních onemocnění.
„Jebe mi se za njih!“ říká k tomu Haziri s tím, že nějaké nynější vyšetřování jemu a ostatním lidem přinese jen malou útěchu.
Pomoc lidem s rakovinou je na špatné úrovni, upozorňují onkopacienti
„Je to asi podobné jako, když jsme pracovali docela bez masek. A když ty se v KEK objevily, bylo už pozdě, protože jsme to všechno dávno vdechli,“ tvrdí a dodává: „V KEK není jediný zdravý pracovník“.
Podle AFP je ale situace složitější. Lidé žijící v okolí elektráren jsou na jejich provozu ekonomicky závislí. A všichni tak mají před sebou těžkou volbu: Odejít, nebo žít a umírat se znečištěním. Podle kavárníka Živiče je dneska věc ale už jasná.
„Plemetin měl asi 200 domů. Teď je každý třetí prázdný. Lidé odcházejí za lepším životem,“ říká. On sám ale tvrdí, že pro něj odchod nepřipadá v úvahu: „Moje žena je pohřbená tady, můj syn je pohřbený tady, a tak i já budu pohřbený vedle nich.“
–DNA/ČTK–






































