Evropané oproti Američanům rychle chudnou, píše WSJ

1040
evropane
Foto: Pixabay.com

Život na evropském kontinentě byl dlouho považován za život s velkou mírou pohodlí. Teď ale rychle ztrácí svůj lesk, protože Evropané oproti Američanům rychle chudnou, všímá si americký ekonomický list The Wall Street Journal [WSJ].

Redaktoři WSJ uvádí, že Francouzi dnes jedí méně foie gras a pijí méně červeného vína. Španělé zase šetří olivovým olejem. Finové jsou nabádáni k tomu, aby využívali sauny ve větrných dnech, kdy je energie levnější. A například spotřeba masa a mléka v Německu klesla na nejnižší úroveň za posledních třicet let. Tamější kdysi rychle rostoucí trh s biopotravinami hlásí brutální poklesy. Italský ministr hospodářského rozvoje Adolfo Urso zase v květnu svolal krizové zasedání vlády kvůli vysokým cenám těstovin. Tradiční produkt totiž tehdy v zemi zdražil o více než dvojnásobek celostátní míry inflace.

Reakce evropských vlád podle WSJ problémy jen prohloubily. Aby zachovaly pracovní místa, směřovaly dotace především zaměstnavatelům. Když pak přišel cenový šok, tak spotřebitelé zůstali bez finančního polštáře. Američané naopak těžili z levných energií a vládní pomoci určené především občanům, aby mohli utrácet, píše WSJ.

Podle listu se současné potíže Evropy vytvářely dlouho. Stárnoucí populace, která dává přednost volnému času a jistotě zaměstnání před výdělkem, přinesla léta nevýrazného růstu ekonomiky a produktivity. Pak přišel dvojitý úder v podobě pandemie covidu a vleklé ruské války na Ukrajině. Tyto krize narušily globální dodavatelské řetězce. Způsobily prudký růst cen energií a potravin. Čímž prohloubily problémy, které už se projevovaly desítky let.

Dobře na tom není ani evropský export

V minulosti evropskému kontinentu mohl přijít na pomoc podle WSJ mohutný vývozní průmysl. Pomalé oživení v Číně, která je pro Evropu zásadním trhem, tento pilíř růstu ale podkopává.

„Vysoké náklady na energie a vysoká inflace na úrovni nevídané 50 let zhoršují cenovou výhodu evropských výrobců na mezinárodních trzích a ničí kdysi harmonické pracovní vztahy,“ uvádí WSJ.

Slabé Německo poslalo ekonomiku eurozóny do recese

Oslabováním světového obchodu se stává slabinou Evropy také její silná závislost na vývozu, který u eurozóny tvoří asi polovinu hrubého domácího produktu [HDP] proti deseti procentům v případě Spojených států.

Přesto ekonomika eurozóny podle údajů Mezinárodního měnového fondu [MMF] za posledních patnáct let měřeno v dolarech vzrostla přibližně o šest procent. Americká ekonomika ale rostla o 82 procent.

Evropané vs. Američané: Srovnání spotřeby

Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj [OECD] se soukromá spotřeba ve dvaceti zemích eurozóny od konce roku 2019 po očištění o inflaci snížila asi o jedno procento. V USA, kde je trh práce v dobré kondici a příjmy domácnostní se zvyšují, soukromá spotřeba vzrostla téměř o devět procent. EU má nyní na celosvětových výdajích spotřebitelů podíl 18 procent, zatímco Amerika 28 procent. Před patnácti lety připadala na EU i na USA zhruba čtvrtina z celkového objemu.

Tato bolest zasahuje velkou část středních vrstev, píše WSJ. Za příklad dává, jak v Bruselu, jednom z nejbohatších evropských měst, stáli nedávno večer učitelé a zdravotní sestry ve frontě, aby získali potraviny za poloviční cenu z korby kamionu. Prodejce Happy Hours Market shromažďuje v supermarketech potraviny s blížícím se datem spotřeby a inzeruje je pomocí aplikace. Zákazníci si mohou objednat potraviny brzy odpoledne a večer si je vyzvednout za sníženou cenu.

„Někteří zákazníci mi říkají, že mohou díky nám jíst maso dvakrát až třikrát týdně,” říká Pierre van Hede, když rozdával bedny s potravinami.

Proč jsou potraviny v Evropě tak drahé, diví se v Americe

Podobné služby se objevují v celém regionu a propagují se jako způsob, jak snížit plýtvání potravinami a zároveň ušetřit peníze. Společnost TooGoodToGo byla založena v Dánsku v roce 2015 a prodává zbytky potravin z obchodů a restaurací. V celé Evropě má 76 milionů registrovaných uživatelů. Což je zhruba trojnásobek počtu z konce roku 2020. V Německu nabízí “zachráněné” potraviny, včetně těch s prošlým datem spotřeby, v internetovém obchodě firma Sirplus, která vznikla v roce 2017. Stejnou nabídku má firma Motatos, která vznikla ve Švédsku v roce 2014 a dnes působí ve Finsku, Německu, Dánsku a Británii.

Propadů v prodeji si všímají i firmy

Naopak výdaje za luxusní potraviny prudce klesly. Němci loni spotřebovali 52 kilogramů masa na osobu, což bylo o osm procent méně než v předchozím roce a nejméně od začátku výpočtů v roce 1989. I když to částečně odráží obavy lidí o zdravé stravování a životní podmínky zvířat, podle odborníků tento trend urychlily ceny masa, které v posledních měsících vzrostly o 30 procent.

Jsou tu ale i ekonomické dopady. Nízké výdaje a špatné demografické vyhlídky snižují atraktivitu Evropy pro mnoho podniků. Platí to od spotřebitelského gigantu Procter & Gamble až po impérium s luxusním zbožím LVMH, které čím dál větší část tržeb vytváří v Severní Americe.

„Americký spotřebitel je odolnější než ten evropský,” řekl letos v dubnu finanční ředitel společnosti Unilever Graeme Pitkethly.

Firma, která uspěje v USA, má všude otevřené dveře

Podle zprávy, kterou tento měsíc vypracovalo nezávislé Evropské centrum pro mezinárodní politickou ekonomii [ECIPE], je průměrná země EU chudší v přepočtu na hlavu než jakýkoliv stát USA, s výjimkou států Idaho a Mississippi. Pokud bude současný trend pokračovat, rozdíl v roce 2035 mezi HDP na obyvatele v USA a v EU se stane stejně velký, jako činí dnešní rozdíl mezi Japonskem a Ekvádorem, uvádí zpráva.

Vzhledem k tomu, že evropské vlády zvyšují výdaje na obranu, a v důsledku růstu nákladů na úvěry, ekonomové očekávají, že se budou zvyšovat daně. To zvýší i tlak na spotřebitele.

Evropané vs. Američané: Srovnání daňové zátěže

Daně v Evropě jsou přitom už teď v porovnání s ostatními bohatými zeměmi vysoké. Odpovídají zhruba 40 až 45 procentům HDP ve srovnání s 27 procenty v USA. Američtí zaměstnanci si z výplaty odnášejí téměř tři čtvrtiny. A to po zaplacení daně z příjmů a sociálního zabezpečení. Oproti tomu francouzským a německým zaměstnancům zůstane jen polovina výplaty.

Slabý ekonomický růst a zvyšování úrokových sazeb zatěžují štědré evropské sociální státy. Projevuje se to v poskytování oblíbených zdravotních služeb a důchodů. Evropské vlády zjišťují, že staré recepty na řešení problémů jsou nedostupné. Anebo přestaly fungovat.

Politico: Nenadávej na Ameriku, když sám máš křivá ústa

Hlavní ekonom britské centrální banky Huw Pill v dubnu občany Británie varoval, že se musejí smířit s tím, že jsou chudší. Vyzval je také, aby přestali tlačit na zvyšování mezd.

„Ano, všichni jsme na tom hůře,” řekl a dodal, že snaha kompenzovat rostoucí ceny vyššími mzdami by jen podpořila další růst inflace.

Chudnutí Evropy posílilo řady odborů, které na celém kontinentě nabírají desítky tisíc členů. Zvrátil se tak desetiletí trvající pokles členské základny. Vyšší organizovanost v odborech se však nemusí projevit v plnějších peněženkách členů. Mnoho zaměstnanců upřednostňuje více volného času před vyššími příjmy. A to i ve světě, kde se spirálovitě zvyšuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Mnoho odborových svazů tomu přihlíží a podporuje takový trend. Největší německý odborový svaz IG Metall požaduje pro zaměstnance v kovoprůmyslu spíše čtyřdenní pracovní týden při zachování příjmů, než zvyšování mezd.

–ČTK/RED–

2 KOMENTÁŘE

  1. A není přesně tohle cílem už minimálně dva roky? Podle mne je to jednoduché. Aby mohl být někdo bohatý, musí být někdo chudý. A z pohledu američana je přece lepší když bude chudnout raději evropan než američan.

  2. Proč mě to nepřekvapuje? No, ale lidé protřelí životem vědí, že každé zlo je na něco dobré. A pak také, že v politice platí, že čím hůře, tím lépe. Hlavní strašák není ani tak chudnutí. Na to jsou generacemi prověřené jasné recepty, jak to zvrátit. Tím skutečně nebezpečným strašákem jsou pošahaní politici s Green dealem dotaženým do zdárného konce. Samozřejmě ve spolupráci s apatickým obyvatelstvem vůči tomuto. Toto všechno, o čem se v článku píše, až se rozjede ještě výrazněji, by podle mne mělo být pořádným šťouchancem do žeber politicky ochablému voliči, aby se probudil a začal uvažovat selským rozumem. Ale myslím, že se už z polospánku pomalu probouzí, protože si všímám přibývajících nadpisů v tisku, jako že zavedené strany, aby si zachovaly hlasy, přebírají rétoriku a politiku populistů. Takže jen tak dál a jen tak houšť ve všem. Snad ty napáchané škody pak nebudou tak drastické, až zcela probuzení voliči tyto hospodářské škůdce ve volbách, jak se říká, „konečně kopnou do hader“.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here