Kauza britské veřejnoprávní BBC, která zmanipulovala projev prezidenta Trumpa, nehýbe jen Velkou Británií, ale řeší se i v jiných zemích. Pozorně by ji mělo vnímat i Česko. A to proto, že i u nás veřejnoprávní média manipulují veřejné mínění.
Evropská veřejnoprávní média vznikla proto, aby zastavila propagandu. Problém ale je, když ji sama začnou vytvářet. Alespoň tak to vidí komentátor britského konzervativního listu The Spectator James Tidmarsh. Jeho komentář The fall of Europe´s public service broadcasters pro FinTag přeložil Michal Achremenko.
—
BBC se zrodila na troskách druhé světové války. Aby bránila demokracii před lžemi, které ale nyní v poněkud zjemnělé formě sama káže. Licoměrně a po srsti vybraných vládnoucích elit. Aktuální rezignace v BBC se tak staly posledním příznakem zkázy na scéně evropských médií veřejné služby. A nejen jich… BBC je pouze první instituce, která se zhroutila pod vahou vlastního pokrytectví.
ČRo: Witowská je profesionálka, profesionálka a zase profesionálka
Veřejnoprávní média se zrodila po roce 1945. Po Goebbelsovi a Radiu Vichy se demokracie rozhodly, že pravda vyžaduje svoji vlastní instituci. Lidé, případně stát ji má financovat, nikoliv však ovládat. Rozhlasové stanice jako BBC, Radiodiffusion Francaise, německá ARD a italská RAI tu byly pro veřejnost. A celá desetiletí tomu tak bylo. Byly rozvážné, faktické, vyvážené a nadstranické. Avšak hlas rozumu vystřídal hlas režimu.
Po 80 letech, instituce založené pro to, aby chránily veřejnost před propagandou, se samy staly nástrojem propagandy. Nemluví jménem a v zájmu národa, ale jménem vládnoucích elit a jejich zájmů. Moralizují, jsou selektivní a alergické na opačný názor. Byly stvořeny, aby sjednocovaly, ale nyní rozdělují. Měly vzdělávat, ale nyní diktují.
Veřejnoprávní média: nejen ve Velké Británii
Ve Francii, Německu a Itálii se televizní a rozhlasové stanice veřejné služby založené, aby zaručovaly nestrannost, staly vehiklem politické konformity. France Télévisions, kdysi střízlivá kronikářka života národa, nyní zní jako komunikační kanál Elysejského paláce. Její zpravodajství soustavně zastává pozici schválenou establišmentem. Více než pluralismus razí „svůj“ morální rámec. Upřednostňuje narativy, které odpovídají názoru vládní a kulturní elity. Když politici potřebují vysílací čas, veřejnoprávní instituce přiskočí. Rozhovory se odehrávají v prime timu, otázky jsou bezzubé a nikdo nevyžaduje žádnou reakci.
Německé televize ARD a ZDF, kdysi vzory poválečné neutrality, nyní mluví jazykem oficiálních kuloárů. Diváci pořadu Tagesschau jsou po večerech bombardováni klimatickým nebezpečím, migrací a evropskou solidaritou. To vše skrze stejné morální síto.
Model veřejné služby je, zdá se, všude stejný
Model „veřejná služba“ se stal zkratkou kulturní hegemonie a zprávy veřejnoprávní média prezentují jako morální apel. V BBC tomu není jinak. Veřejná služba se změnila na průvodce morálkou a neznamená nestranné informace. Názor establišmentu posiluje, když by ho měla spíše zpochybňovat.
Ale tento systém už má namále. Německá ARD ohlásila, že do roku 2029 propustí 700 zaměstnanců. A rovněž čelí rozhořčení veřejnosti. To se stalo poté, kdy její vedení utrácelo peníze diváků za luxusní automobily s řidičem. France Télévisions zase ztrácí mladé diváky rychleji než ostatní velké stanice. Ve věkové skupině pod 35 let je to za uplynulých deset let polovina. I tady kontrola financí ukázala okázalé výdaje na požitky vedení, vysoké platy a nákladné „zábavné“ projekty. Tato kultura nadbytku odráží plýtvání vládní byrokracie.
Celá desetiletí evropské veřejnoprávní televize přicházely s novými a novými kanály a počet zaměstnanců rostl. Každá byrokratická reforma vyprodukovala další oddělení. Veřejnoprávní televize bobtnaly stejnou měrou jako bobtnaly vlády. A právě tak jako vlády jsou i veřejnoprávní televize přesvědčeny o své nepostradatelnosti.
Pozval Moravec Okamuru k sobě do pořadu, nebo nepozval? Toť otázka!
Nade všemi se ale nyní vznáší panika. Financování stagnuje, politická podpora klesá a diváci stárnou. Veřejnost už je nevidí jako instituce, které chrání demokracii. A jaká je reakce veřejnoprávních institucí? Spočívá v posílení moralizování, v zaměňování víry za důležité informace. A to i přesto, že diváci jen dál odcházejí. CNews, francouzská verze GB News, kdysi opovrhovaná veřejnoprávním médiem jako platforma populistů, nyní ve Francii ovládá trh zpravodajství.
Veřejnoprávní média selhávají v celé Evropě
To samé se děje v celé Evropě a samozřejmě i v Británii. Všechny veřejnoprávní stanice ztrácí posluchače a důvěryhodnost. Financovány jsou z poplatků či daní, provozovány lidmi se stejně malým rozhledem. Nyní fungují spíše jako ministerstva kultury než zpravodajství. Jejich politika je uniformní, jejich dikce paternalistická a diváci odcházejí.
BBC je pouze první institucí, která se zhroutila pod vahou vlastního pokrytectví. Její problémy jsou systémové. Organizace, která káže různorodost, ale posiluje uniformitu názorů. Odvolává se na „vyvažování,“ ale její pohled na Trumpa, Gazu, Brexit nebo gender zkameněl do „morální jistoty“ o správnosti toho jejího názoru. I France Télévisions je toho dobrým příkladem. Je financována z veřejných zdrojů, ale i ona je přesvědčena o tom, že opačný názor, než je ten její, je extremistický. A čím více diváků odchází, tím ostřejší jsou její kázání.
Komentář: Náš Český rozhlas znovu ukradli političtí hochštapleři
Uvolněný prostor tak vyplňuje GB News v Británii a CNews ve Francii a stále rostoucí zástup onlinových zpravodajství. Hlavně díky nim se znovu objevily argumenty, které ztratily veřejnoprávní média. Diváci, kteří cítili povýšenecký tón, se obrátili na lidi v těchto médiích, kteří s nimi komunikují a nepoučují je. A už jen tím dokázali, že nenahraditelná role veřejnoprávních médií v demokracii je pouhou iluzí.
Veřejnoprávní média jsou mrtvá. Mohou za to deadheads
Model veřejné služby předpokládá, že by občané měli být stále spokojeni s informacemi shora. Už to tak ale nefunguje. Technologie prolomila monopol. To, co zbývá, je zástup byrokratů, kteří mluví sami k sobě v přesvědčení, že pokud přitvrdí, obecenstvo se k nim vrátí. Když lidé přestali věřit v neutralitu svých národních veřejnoprávních médií, morální architektura veřejné služby se zhroutila.
Daňoví poplatníci napříč Evropou nyní financují instituce, které už nedělají to, proč byly stvořeny. Měly informovat, sjednocovat a bránit propagandě. Nyní to dělají jiní, lépe a za zlomek ceny. Hlas takzvaných veřejnoprávních institucí je hlas skupiny lidí, která klame sama sebe svým vlastním přesvědčením o svém osvícení. Evropská veřejnoprávní média se stala poslední pevností establišmentu, ale zevnitř se už rozpadají.
James Tidmarsh, The Spectator
