Malé modulární reaktory jsou nadějné. Zajímá to ale politiky EU?

1468
male_modularni_reaktory
Malý modulární reaktor aliance společností General Electric a Hitachi. / Vizualizace GE Hitachi

Starosta rumunského města Sotanga Constantin Stroe vyrůstal v panelovém domě. Z okna hleděl dlouhé roky na 40hektarový areál místní tepelné elektrárny. To už je ale minulostí. Constantin Stroe nyní vzývá malé modulární reaktory.

Elektrárnu, která zaměstnávala tři tisíce dělníků, před deseti lety zavřeli. Čtvrtina obyvatel město opustila, někteří zůstali, jiní odešli za prací do ciziny. K elektrárně přináležel povrchový a hlubinný hnědouhelný důl.

„Byl to totální kolaps, lidé ztratili důvěru v budoucnost,“ vzpomíná Constantin Stroe.

Nyní je ale podle něj změna na obzoru. Rumunsko hodlá postavit v těsné blízkosti Sotanga, v obci Doicesti, šest malých jaderných reaktorů. Stroe říká, že věří v úspěch. Jde jen o to najít způsob, jak vyrobit malé jaderné reaktory, které by se daly, podobně jako automobily, vyrábět na běžícím pásu. To znamená za zlomek ceny současných reaktorů a za zlomek času ve srovnání s dnešními reaktory.

„Pokud by to fungovalo, vytvořily by se tisíce pracovních míst a investory by přilákala nízká cena elektrické energie, která by proudila do místní rozvodné sítě. Projekt by Rumunsku pomohl i snížit emise a vyhovět stoupající poptávce po elektřině,“ říká Constantin Stroe.

Pokud by se to Rumunsku a jeho městu podařilo, byl by velmi pyšný. Rumunsko a Sotanga by se staly průkopníkem v moderní jaderné energetice. Informuje o tom bruselský server Politico v článku Romania bets on long shot „baby nukes“ as coal cliff edge looms.

Velké plány v Doicesti

Politico uvádí, že pozornost unijních zemí se obrací k malým reaktorům a jejich průmyslové výrobě. Podle listu se jedná zejména o Švédsko, Francii, Finsko, Nizozemsko, Estonsko, Itálii, Polsko, Bulharsko, Belgii a také Českou republiku. V jejich čele ale stojí podle něj Rumunsko. Jako první unijní země, tvrdí Politico, dala nové technologii zelenou a do roku 2030 chce v Doicesti instalovat šest malých reaktorů.

V Doicesti by tyto reaktory měly dodávat vodík a elektřinu do „první zelené ocelárny v Evropě“ a do místní cementárny. Což potvrzuje i Cosmin Ghita, šéf rumunské státní atomové firmy Nuclearelectrica, která se z poloviny podílí na projektu.

„Dáváme zdejší komunitě vyhlídky na nový život, projekt vytvoří čtyři tisíce nových pracovních míst,“ říká.

Pro starostu města Stroea jde rovněž o velmi důležitý krok kupředu.

„Když vybudujeme dodavatelský řetězec, přilákáme investory a pracovní sílu, výzkum a vývoj, technologie a konstruktéry a zvýší se i vzdělanost v regionu,“ říká.

Stejně jako ostatní unijní země se i Rumunsko zavázalo dekarbonizovat do roku 2050 svoje hospodářství. Dosud se jeho tepelné elektrárny podílejí na výrobě elektřiny jednou třetinou.

Musíme postupně zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů. Jsme na cestě zbavit se závislosti na uhlí,“ potvrzuje rumunský ministr energetiky Sebastian Burduja.

Výrobu a instalaci prvních malých reaktorů vnímá jako velkou příležitost pro Rumunsko. Odhaduje, že přechod od tepelných elektráren ve východní Evropě značí investici v objemu minimálně 200 miliard eur [cca 5 bil. Kč].

„Je zřejmé, že pokud by Rumunsko bylo v čele tohoto úsilí, znamenalo by to pro něj velký ekonomický přínos,“ tvrdí.

Malé reaktory: Výhody a nevýhody

Ve srovnání s dosavadními reaktory jsou nové modulární reaktory mnohonásobně menší při produkci 300 megawatt. Což je pětina až polovina výkonu současných reaktorů. Nižší výkon představuje výhodu, protože je lze napojit na lokální sítě, aniž by bylo třeba budovat novou infrastrukturu. Mohou tak lehce využívat rozvodů současných tepelných elektráren. Mohou také dodávat elektřinu, když budou mimo provoz větrné a sluneční elektrárny.

Menší rozměry reaktorů rovněž umožňují menší bezpečnostní zóny kolem nich. Mohou tak být vybudovány poblíž průmyslových odvětví s velkou spotřebou energie, které by se bez tepelných elektráren jen těžko obešly.

Problém však je, že malé reaktory dosud neexistují. A je těžké si představit, že by měly být do šesti let realitou. I když jejich dnešní předchůdci pohánějí jaderné ponorky a ledoborce, jen dva typy ze 180 projektů jsou dnes v provozu. A to v Rusku a v Číně, tvrdí Igor Pioro, jaderný fyzik z Ontario Tech University, který se specializuje na jadernou energetiku.

Westinghouse představil svůj první malý modulární reaktor

Upozorňuje i na další problémy. Podle něj malé reaktory spíše najdou uplatnění v odlehlých oblastech, které nejsou napojeny na rozvodné sítě, například u sibiřských dolů. Nikoli však v oblastech s hustou rozvodnou sítí jako například v EU.

„Všichni se domnívají, že malé modulární reaktory mohou být umístěny všude. Mělo by být jasné, že budou využívány v odlehlých oblastech, kde není zavedena síť,“ říká vědec.

Podle něj je rovněž „velkým omylem“ se domnívat, že by se mohly zapínat a vypínat v závislosti na dodávkách energie z obnovitelných zdrojů. To by pro ně podle něj představovalo až příliš velkou zátěž.

[Pozn. red.: Tvrzení vědce, jehož cituje list Politico, pro FinTag po publikování tohoto článku rozporoval Jíří Uhlíř, mediální zástupce americké společnosti Westinghouse, která vyvíjí malé modulární reaktory.

K tvrzení vědce Igora Piora Jiří Uhlíř uvedl: Jde o lehce zavádějící pasáže. Hlavní výhodou malých modulárních reaktorů v našem regionu je možná výstavba v lokalitách stávajících uhelných elektráren, jež mají dobře zavedenou infrastrukturu. Americká vláda například aktuálně v rámci projektu Phoenix financuje studie proveditelnosti, která v ČR, SR a Polsku vytipuje ideální lokality pro výstavbu SMR.  Zároveň se očekává, že technologie přinese spoustu pracovních a profesních příležitostí pro místní obyvatele, čímž se zmírní socioekonomické dopady uzavření uhelných elektráren.

Příkladem může být britská vláda, která si dala za úkol nastartovat jadernou energetiku a vsadila právě na SMR. Očekává se, že první SMR by mohl být uveden do provozu v polovině 30. let a celkem 16 SMR by mohlo do roku 2050 vyrábět přibližně 10 GW elektřiny, což by umožnilo zásobovat až 16 milionů domácností, vytvořit na 40 000 kvalifikovaných pracovních míst a vytvořit exportní trh s elektřinou za cca 250 miliard liber. Například technologie AP300 SMR od Westinghouse zajistí energii až pro 300 tisíc domácností. / Momentálně se mezi dodavateli jaderných technologií a příslušnými legislativními orgány jedná o snížení zóny havarijního plánování, která je v současnosti cca 16 km. Nejedná se tak o „odlehlé oblasti výstavby”, jak bylo uvedeno.]

Náklady na malé jaderné elektrárny

Odborníci jsou skeptičtí i k tomu, že by nová technologie snížila obrovské náklady a dlouhou dobu výstavby. To jsou faktory, které popisují současnou jadernou energetiku.

Všichni se shodují v tom, že první reaktory tohoto typu budou velmi drahé,“ potvrzuje analytik S&P Global Sylvain Cognet-Dauphin.

Zatím nikdo „nemá ponětí“, jak vysoká poptávka po nich bude, aby je bylo možno vyrábět sériově, tedy levněji. Šéf rumunské státní atomové firmy Nuclearelectrica Ghity zrovna z tohoto obavy ale nemá.

„Po roce 2030 budou jejich díly ze 70 až 80 procent vyráběny sériově a sestavovány budou na místě určení,“ tvrdí.

Rolls-Royce a další firmy již vyvíjejí malé jaderné elektrárny

Podobně smýšlí i rumunský ministr Sebastian Burduja. I když připouští, že “levné to nebude”. Nové jaderné reaktory si vyžádají miliardy prostředků státní podpory.

Optimismus rumunských představitelů už ale nesdílí rumunská energetická analytička z think-tanku Expert Forum Otilia Nutuová.

„Naše vláda je ohledně projektů optimistická, zvláště těch, jejichž horizont překračuje pět volebních období. A zvláště, když neexistuje přímá zodpovědnost, vláda tak může tvrdit cokoliv,“ říká.

Argumentuje tím, že stát dosud vždy jen špatně odhadl výši investic do energetických projektů. A třeba dokončení plynové elektrárny na severu země má už léta zpoždění, tvrdí.

Výhrady k reaktorům mají i zelení aktivisté

Malé jaderné bloky v Rumunsku neřeší jen ekonomové, ale i „zelené“ nevládní organizace. Vláda podle nich nahrazuje jednu nečistou energii další, a navíc nebezpečnou pro obyvatelstvo a životní prostředí.

„Politici by měli spíše rozvíjet obnovitelnou energetiku,“ tvrdí Laura Nazareová, aktivistka Bankwatch Romania.

V Česku se, co se týče energetiky, hodně lže, tvrdí Michal Šnobr

Upozorňuje na to, že v Evropské unii malé reaktory čelí nevoli mnoha politiků. Pokud by je chtěl Brusel podporovat, narazil by na odpor Rakouska, Lucemburska a Německa, tedy zemí, které jadernou energetiku odmítají. Což potvrzuje i nejmenovaný unijní diplomat.

„Neexistují totiž malé jaderné katastrofy, malá rakovina a malé teroristické útoky. Pokud budou napadeny, je jedno, že jsou to malé a roztomilé reaktory. Unijní zdroje financování budou proto omezeny,“ řekl listu Politico.

Přesto podle něj Brusel potenciál této nové technologie pozorně sleduje. Důvodů má více. Jedním z nich je, aby Evropa nezaostala za americkou a čínskou konkurencí. Deklaruje, že by technologii měla EU zvládnout a začít ji využívat počátkem příští dekády.

USA vs. Čína

Podle listu Politico je právě evropská konkurenceschopnost silnou kartou v dalším vývoji malých reaktorů. Současný stav na bojišti ukazuje, že vpředu je hlavně Čína a Spojené státy. Mementem je přitom zaostávání Evropy ve výrobě solárních panelů a baterií pro elektroautomobily. Zde má EU zpoždění deset let. Proto se zaměřuje alespoň na technologii větrných elektráren a nyní i na malé reaktory.

„Naše společnosti disponují slibným technologickým řešením, a proto jim pomůžeme i při vývoji malých reaktorů,“ tvrdí šéf unijní energetiky Kadri Simson.

Samozřejmě, že chceme prosadit náš průmysl,“ dodal.

Viceprezident Evropské komise Maroš Šefčovič ostatně již vyzval Evropskou investiční banku, aby tyto projekty podporovala. Ale možná už je na to pozdě.

„S některými projekty jsou mimoevropské země mnohem dále. EU má zpoždění,“ říká Andrei Goicea z bruselské nukleární lobby.

I přesto se ale domnívá, že unie může zpoždění dohnat. Miniaturní reaktory čtvrté generace by mohly světlo světa spatřit koncem 40. let. Argumentuje francouzsko-italsko-britským startupem Newcleo. Ten plánuje postavit grafitem chlazený miniaturní reaktor, který by měl stát méně než jednu pětinu běžného reaktoru. A zároveň by produkoval méně než 0,5 procenta jaderného odpadu než klasické reaktory.

„S touto technologií máme příležitost konkurovat velkým výrobcům a je to pro Evropu velká příležitost. Ale Brusel nám musí pomoci,“ říká šéf Newcleo Stafano Buono.

V Rumunsku pracují s americkou technologií

Současná praxe i tak ukazuje, že Evropa již nyní tahá za kratší konec provazu. Dva nejpokročilejší unijní projekty, rumunská Doicesti a 24 malých reaktorů, které plánuje vyrobit Polsko, totiž využívají technologie dvou amerických firem. Jsou to firmy GE Hitachi a NuScale. Rumunský ministr energetiky Burduja v tom problém ale nevidí.

„Můžeme chtít být lídrem, ale pokud je americký vývoj rychlejší, měli bychom jeho výsledků využívat,“ tvrdí.

V EU se teď chystá deset nových jaderných bloků

Problém s tím nemá ani starost Stroe: „Jsme na začátku cesty a já musím dávat přednost bezprostředním zájmům města.”

Zdůrazňuje, že na stole už má plán výstavby spalovny odpadů a dálnice. Tvrdí, že zástupci mnohých evropských zemí rumunský experiment pozorně sledují. Malým jaderným reaktorům podle něj nahrává i to, že se Evropa zbavuje závislosti na ruských energiích. Navíc na loňské klimatické konferenci COP28 v Dubaji, kde jednalo 190 prezidentů a předsedů vlád, vznikla takzvaná Triple Nuclear Energy Declaration. V ní se 21 zemí zavázalo do třiceti let ztrojnásobil počet jaderných zdrojů.

Michal Achremenko

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here